Studenti českotřebovského gymnázia navštívili Norsko

Ve středu 11. září 2024 se v ranních hodinách studenti gymnázia vydali znovu po pěti letech na zájezd do Norska. Letos to bylo trochu jiné. Místo obvyklého výměnného pobytu se návštěva konala pouze jednostranně, ale můžeme doufat, že se příště podaří znovu navázat silnější spolupráci a norští studenti se budou moci podívat i k nám. Na cestu se nás vydalo přes čtyřicet. Studenti v doprovodu čtyř učitelů – pana učitele Limberského, pana Jiráského, paní Hermanové a paní Benešové – a v čele s velmi elegantním panem řidičem, bez kterého bychom se pochopitelně nikam nedostali.

Celou středu jsme strávili v autobuse. Jednou ze zastávek po cestě byl německý zámek Sanssouci, který často bývá označován za konkurenci francouzského Versailles. Další den, po vylodění z trajektu ve švédskem přístavu Trelleborg, cesta autobusem pokračovala až do večera, kdy jsme nakonec šťastně přijeli na místo určení – do malého norského městečka Prestfoss, kde nás s otevřenou náručí přivítali učitelé z partnerské školy. Po uvítání většina z nás dojela na svá apartmánová ubytování a zbytek si vyzvedly hostitelské rodiny. Další den jsme se vydali i s Nory na trek k vrcholu Haglebunatten. Čekalo nás tam tisíc kamenných schodů a jeden skutálený batoh, který pak naštěstí pan Limberský z údolí úspěšně vylovil. Především nás tam však čekaly nádherné výhledy na norskou krajinu z vrchu – na rozlehlá pohoří, lesy, kopce a na spoustu jezer. V noci na nás čekalo ještě jedno severské překvapení – polární záře. Měli jsme obrovské štěstí, protože někteří obyvatelé ani nepamatují, že by byla někdy tak moc viditelná. Další den nás čekal výlet do hlavního města – Osla. Navštívili jsme několikapatrovou galerii norského malíře Edvarda Muncha, kde jsme si mohli prohlédnout i jeho nejznámější obraz – Výkřik. Poté jsme se prošli po střeše opery, která svým tvarem připomíná ledovec. Navštívili jsme též muzeum vikingských lodí, Frogner park, kde stojí přes 200 soch lidí zachycených v různých životních fázích a emocích. V neděli jsme hned ráno odjeli do kempu ležícího v severnější časti Norska. Hlavní zastávkou po cestě autobusem bylo jezero Gjende v pohoří Jotunheimen proslulé svou výrazně modrou barvou způsobenou výskytem minerálních látek ve vodě. Večer jsme dojeli do kempu a ubytovali se v chatičkách. Pondělní den jsme strávili výletem k ledovci Jostedalsbreen. Už během cesty autobusem jsme mohli obdivovat zase úplně jinou krajinu – spoustu vodopádů v horách. Voda z jezera pod ledovcem je čistší než kde jinde – takže si někteří z nás odvezli také suvenýr v lahvi. Po dvou dnech v kempu jsme se vrátili zpět do Prestfossu, přičemž jsme cestou ještě stihli výstup na horu Bitihorn (1608 m), vrchol, kam – slovy pana Jiráského – „dosud nevstoupila gymplákova noha“. Asi nejstrmější a nejkamenitější výstup celé naší výpravy, ale opět ty výhledy… Nebylo to poprvé, kdy se těžko věřilo, že to, co vidíme, je opravdové. Poslední celý den v Norsku jsme byli oficiálně přivítáni starostou města na místní radnici, pak následovala krátká prohlídka prestfosské školy a pěší výlet na kopec Olhovd nad Prestfossem. Strávili jsme poslední večer ve svých apartmánech a rodinách a hned ráno jsme se po veškerých loučeních vydali na cestu domů.

Norové mají v mnohém odlišný život. Například mnoho z nich má svou vlastní farmu a obrovské pozemky a farmaření obětují spoustu času. A hlavně lidi, které jsme potkali, byli všichni velice srdeční a přívětiví.

Věřím, že si všichni odnášíme zážitek na celý život – i když každý z nás třeba trochu jiný.

Alena Štěpánová