Ústecké Veselé zrcadlo na Jiráskově Hronově

Když se tak zpětně ohlédnu na tu dlouhou etapu, kterou jsme s Wernischáží za tento rok absolvovali, tak se mi tomu stále nechce uvěřit. Jako první si vybavuji podzimní sbližování s texty Ivana Wernische, jež byly určené původně k recitaci. A najednou tu máme konec července a my jedeme na 86. ročník Jiráskova Hronova. Nezní to trochu jako pohádka? Cesta na nejstarší přehlídku ochotnického divadla v Evropě ale rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem.

Pro mne osobně už byl velký zážitek Audimafor v Hradci Králové, kde jsem si poprvé okusil atmosféru postupové přehlídky a myslím, že ani tenkrát ještě nikoho z nás nenapadalo, jak daleko se dá dojít. Ještě ten stejný večer jsem se vracel unaveně domů s myšlenkami, že Wernischáž už si na 99 % nikdy nezahrajeme. Opak byl však pravdou a o pár dní později jsme se plni překvapení a nadšení dozvěděli, že nás vybrali na Mladou scénu v našem domovském Ústí nad Orlicí. Ty jo, celostátní přehlídka, to už je fakt něco, říkal jsem si tehdy.

A tak přišla Mladá scéna, a s ní i nová verze našeho představení. Přijížděl jsem zrovna z cyklistického kurzu, takže z kola jsem seskočil rovnou na divadelní prkna a s obrovskou trémou se vydal vstříc všem divákům a porotcům v hledišti. Po odehrání už jsem Wernische odepsal úplně a soustředil se jen na to, co budu dělat o prázdninách. A zrovna den na to jsme se dozvěděli, že máme doporučení na Hronov.

Jak již všichni víme, z doporučení se nám nakonec vyklubalo pozvání. Musím se přiznat, že sám jsem ani moc nevěděl, co to ten Jiráskův Hronov je. Už hraní na Mladé scéně pro mne znamenalo obrovský úspěch, který se neopakuje každý rok. Z ohromného prvotního nadšení se posléze vyklubala spousta starostí, nervů, komplikací a otázek, jak to celé vlastně dopadne. Celý červenec se poté nesl na vlně velkých změn, zkoušek a zcela jistě i probdělých nocí. Z původních členů posádky totiž odpadla trojice děvčat a my museli jednat.

I přes všechny potíže jsme však 30. července plní očekávání dorazili do Hronova. Nutno říci, že každého asi překvapilo, jak je Hronov malé město. Což jsme samozřejmě všichni kvitovali, neboť se dalo pěšky dostat všude během 10 minut. Atmosféra festivalu z něj díky jeho menší rozloze vyzařovala téměř za každým rohem a já osobně jsem si zamiloval večerní sezení na schodech u Jiráskova divadla.

Neděle 31. července pro nás znamenala den D, a tak jsme se všichni svědomitě připravovali na tři večerní vystoupení. Samozřejmě se to neobešlo bez problémů. Těmi největšími byly rozměry jeviště a krapet jiná technika používaná u světel, než na kterou jsme zvyklí. I přes všechny patálie ale najednou začalo představení a my přestali vnímat okolní svět. Nutno říci, že atmosféra na každém divadle byla úžasná. Publikum reagovalo a doslova hltalo každou větu herce, to bylo neskutečné. Odměnou nám byl závěrečný potlesk a pozitivní ohlasy.

Na závěr snad už jen nutno říci, že Jiráskův Hronov byl obrovskou divadelní, ale hlavně i životní zkušeností. V naší partě Veselého zrcadla, vedené Lenkou Janyšovou, vládla neustále dobrá nálada a všichni jsme si Hronov maximálně užili!!!

Zde je online videoukázka.

Jakub Musil