Přihlásit se      O portálu     Kontakty

Nápady a zkušenosti pedagoga

Publikováno: 23. listopadu 2011
Autor: Jan Hejl
Ohodnotit článek:
3.5

středa 23. listopadu 2011

E-learning vždy a všude?

Že je e-learning fenoménem je dnes hlavní zaklínadlo mnoha příruček, rad a odborných článků. Část pedagogů v České republice se nad tím pouze opakovaně ušklíbne, protože nemají možnost ho využít. Případně tu možnost minimálně nevidí. A pokud známe prostředí na většině českých škol, můžeme to pochopit - nedostatek času, počítačových učeben, interaktivních tabulí, atd.

Když ale otočíme směr myšlení, zjistíme, že to je právě prostředí pro e-learning vhodné.
 

E-learning má dnes tři základní směry. Pokud začneme pedagogům vyprávět o krásách těch nejsložitějších a nejkomplexnějších možností e-learningu, tedy o ucelených kurzech komerční povahy, často v podstatě interaktivních animovaných filmů, dostáváme se na tenký led. Je totiž naprosto jasné, že takový e-learning v klasické výuce využít v podstatě nejde, navíc není reálné něco takového amatérsky vytvořit. Cílem takových ucelených kurzů je intenzívní a efektivní předání  informací respondentům kurzu, bez jakéhokoli vlivu vyučujícího. Nicméně hodně rodičů kupuje interaktivní CDčka, kde se jejich děti veselou formou dozvědí hodně informací z daného oboru, což v podstatě je e-learning a děti se s jeho pomocí učí.

Zvláště vysoké školy velmi často využívají určitý “střední proud” e-learningu, kdy jim elektronické pomůcky pomáhají zvládat mnohdy velké množství studentů na předmětech. Tato forma e-learningu zahrnuje větší množství materiálů, které jsou oproti profesionálním videím mnohem méně propracované. Často jde pouze o statické dokumenty. Na rozdíl od hotových kurzů využívají ale možností komunikace se studenty, zadávání úkolů, jejich odevzdávání a případně i hodnocení což znamená zapojení pedagogů do výukového procesu. Opět je to dáno stylem výuky a cíli, které pro vysoké školy e-learning naplňuje: řídit výuku především v distanční formě vzdělávání, kdy se vyučující vidí se svými studenty jen několikrát za půl roku.

Největší množství pedagogů je dnes aktivních v denní výuce, kde potenciál e-learningu zatím není tolik využit. A přitom právě v přímé kontaktní výuce je nejvíc žáků, takže každý vytvořený názorný materiál by tak mohla využít nejširší cílová skupina.
 

A teď tedy konečně “kudy do toho”. Opět se můžeme poučit z praktik vysokých škol, kde posluchači zpravidla již před přednáškou, nebo bezprostředně po ní, dostávají materiály a nákresy prostřednictvím e-learningových systémů. Tím je prezenční výuka pomocí e-learningu vylepšena a to je cesta, kterou mohou využít i pedagogové na základním a středním stupni vzdělávání.

I přesto, že na některých školách by o e-learning zájem byl, často brání jeho využití neexistence prostředků na pořízení e-learningového systému. Pro Pardubický kraj se na Školském portále nyní otevírá cesta i pro takové případy. Od školy tím pádem není třeba skoro žádné invence a jednotliví pedagogové mohou e-learning využívat. Navíc je na portále e-learning pro všechny školy na společné platformě, což umožňuje rychlé a snadné sdílení výukových materiálů.
 

A proč to vlastně dělat? Dnešní studenti žijí v “klikací” době, mají problémy s delším soustředěním a dá se říci, že každé “oživení” je pro ně přínosem. Opravdu většina z nich doma počítač s připojením k internetu má. Tím se vyváží případná nízká kapacita techniky na straně školy, zmíněné v začátku článku. O zdatnosti mladé generace v používání techniky myslím nemusí být pochyb.

Navíc jde o řízenou cestu, jak předat další informace těm aktivnějším či nadanějším z žáků. To je připraví na budoucnost, kdy počítač bude sloužit jako cesta k informacím, studijní a pracovní pomůcka, nejen hračka a komunikační prostředek.

Takže kolegové, nebojme se - máme možnost, příležitost, nástroje a teď už jen trochu osobní odvahy.
 

A tím se dostávám ke kýženému, “jak na to”, nebo spíš “jak začít, aby to nebolelo”. Upozorním předem, že pouštět se hned na začátku do kompletních kurzů, je práce pomalá až bolestivá a i odtud zřejmě pochází neláska k e-learningu. A přitom to není nutné, takový kompletní kurz nám může vznikat pomalými krůčky v podstatě sám a už ty krůčky využíváme. Prakticky je to snadné - po každé hodině, při které je vykládána nějaká látka, kreslíme na tabuli, nebo používáme vlastní promítané materiály. Takové materiály, nákresy nebo jejich dokonalejší podoby například z volných webových encyklopedií pak podstrčíme studentům. Mnohdy stačí obrázek doplněný o legendu, krátké vysvětlení, časovou osu, nebo jen zajímavý odkaz na internet.

Efektivita takové práce je samozřejmě různá a závisí na mnoha faktorech, zejména jak se podaří studenty do e-learningového prostředí nalákat a nakolik je naše materiály budou zajímat. Pozitivní dopad je ale skoro jistotou, protože každé opakování látky, ke kterému své žáky takto dovedeme, nám ubírá práci v přímé výuce.
 

K jednomu předmětu se takto celý rok hromadí materiály v e-learningovém prostředí, stejně jako v našich “šuplících” a ty je pochopitelně možné v dalším roce oživit a použít - pomocí několika kliknutí myší. Z několika materiálů může vzniknout prezentace opakující celou látku, z několika prezentací ucelený kurz pro školní rok v předmětu.

Tisk
E-learning vždy a všude?

Rubriky: Nápady a zkušenosti pedagogaPočet zobrazení: 1946

Tagy:

Kontaktovat autora článku

x