Přihlásit se      O portálu     Kontakty

První krok do opravdické školy

Publikováno: 30. června 2014
Ohodnotit článek:
Nehodnoceno

Jak projít první třídou bez pláče?

Nakladatelství GRADA Publishing, a.s. vydalo další knihu o tom, jak pohodově a s klidem připravit Vaše dítě na 1. třídu.
V následující ukázce se můžete dočíst např. o tom, kdy a jak se doma připravovat, jak pomoci dítěti, když se mu v učení nedaří atd.

DOMÁCÍ ÚKOLY, DOMÁCÍ PŘÍPRAVA DO ŠKOLY

Jakmile začne dítě chodit do školy, začne mít také domácí úkoly. I tak škola zasahuje do života rodiny a ukrajuje část času, který byl zatím k dispozici
na jiné věci. Prvňáček bude muset kromě úkolů také nejspíš doma pravidelně číst, popř. i psát. Bude si muset připravovat tašku na další den.
Jak to udělat, aby se tato pravidelná povinnost nestala strašákem a zabrala co nejméně energie všem zúčastněným stranám a zároveň měla co nejlepší výsledky? To je otázka hodná krále Šalamouna. Zkusme najít, co vše by mohlo přispět ke zdárnému zvládnutí domácí přípravy na školu.

Kdy dělat domácí úkoly?

Hned po příchodu ze školy, dokud má prvňáček látku ještě v čerstvé paměti? Nebo až si chvíli pohraje? Nebo až večer, když už stihlo všechny kroužky
a jiné odpolední aktivity?
Záleží na dítěti. Některému lépe vyhovuje, když si úkoly udělá hned a má pak volno nerušené povinnostmi. Jiné dítě si potřebuje nejprve odpočinout
či se trochu proběhnout venku. Určitě však není dobré psát úkoly večer, kdy už se dítěti klíží oči a nejvíc ze všeho myslí na spaní. Pokuste se najít dobu, která je pro vaše dítě optimální. Kdy víte, že se bude nejvíc soustředit, a která nejlépe zapadá do harmonogramu odpoledne dítěte. Tuto dobu byste pak měli zkusit dodržovat. Pravidelnost vám pomůže. Malý školák si zvykne, že se v danou dobu věnuje domácí přípravě, nebudete ho muset ke psaní úkolů pokaždé dlouze přemlouvat.

Jaké zvolit prostředí?

Na úkoly a učení by měl mít prvňáček klid. Vhodné je buď úplné ticho, nebo některým dětem pomáhá slabě puštěná hudba. Rozhodně by však tam,
 kde si dítě píše úkoly či se učí, neměla hrát televize nebo probíhat hlasitý rozhovor rodičů. Dítě by nemělo při učení nic vyrušovat.
Školák potřebuje psací stůl. Optimální by bylo, aby měl psací stůl jen pro sebe a nemusel se o něj s nikým dělit. Při zařizování dětského pokojíčku pro
dva školáky je lepší zvolit dva menší psací stoly (i za cenu toho, že bude méně místa na ostatní věci) než jeden velký stůl, u kterého se budou děti střídat. Když mají děti psací stůl dohromady, nemohou psát úkoly současně. Nemohou si na stole nechat rozložené svoje věci, protože by druhému překážely. Víc to svádí k nežádoucí manipulaci s věcmi druhého. Zbytečně se vytváří třecí plochy a znesnadňuje se domácí příprava do školy.
Před malým všetečným sourozencem by bylo dobré školákův psací stůl zabezpečit. Pokud to nejde, je užitečné pořídit alespoň zamykatelné šuplíky
či uzavřené poličky, kam se malý bratříček či sestřička nedostane. Představte si, jak by bylo vám, kdyby vám v práci někdo každou chvíli rozházel věci
ve stole, něco pokreslil, něco roztrhal, něco zahodil apod.
Stůl i židle k němu by měly být výškově nastavitelné, aby odpovídaly aktuální výšce dítěte. Při sezení u stolu by měly lokty i kolena svírat pravý úhel. Židle by měla být ergonomicky tvarována (tj. opěrka na záda, event. opěrka pod ruce), aby si dítě zbytečně neničilo záda.
Místnost na psaní úkolů by měla být přiměřeně vytopená. Ani přetopená, ani málo vytopená, aby školáka teplota v místnosti nerušila. Mělo by být vyvětráno.

Je domácí příprava na školu důležitá?

V rodině by se měl respektovat význam domácí přípravy na školu. Když si dítě píše úkoly nebo se učí, je to stejně podstatné, jako když rodiče pracují doma (např. jako když tatínek architekt zrovna rýsuje či maminka tlumočnice právě překládá). Během učení či psaní domácích úkolů by se po dítěti nemělo chtít nic dalšího, např. ho vytrhovat ze soustředění žádostmi o vynesení koše, ale i voláním k svačině nebo touhou mu právě něco zajímavého ukázat.

Mělo by si dítě psát úkoly a učit se samo, nebo s někým?

Záleží na věku dítěte, jeho povaze a přístupu k učení. S prvňáčkem by rodiče určitě úkoly psát měli. Čím je dítě starší, tím více je schopné se připravovat do školy samo. Některé děti chtějí brzy dělat všechno samy, tak se i brzy dožadují samostatného psaní úkolů. Přítomnost rodiče je může i rušit. Pak by rodiče měli dítěti zkusit vyhovět. Měli by pomalu ustupovat ze scény, spíše zpovzdálí dohlížet a být nablízku ve chvíli, kdy je dítě potřebuje. Jiné děti ale potřebují pomoc při úkolech a učení ještě dlouho. Přítomnost rodiče je uklidňuje. Rodič jim pomáhá strukturovat čas, pomůže jim rozhodnout se, co dělat nejdříve a co až později, pomáhá jim udržet pozornost při úkolu.
Možná je takový i váš školák. Pak se rozhodně netrapte tím, že všechny známé děti už si píší úkoly samy, jen to vaše to ještě nedokáže. Není žádná věková hranice, odkdy by děti už měly psát úkoly a učit se samy, prostě až to budou umět.
Rodiče by však určitě neměli úkoly dělat za dítě. Měli by jen dohlédnout, že úkol bude vypracován doma. Nejsou od toho, aby úkol opravovali.

Kolik času by měly úkoly a učení zabrat?

Říká se, že v první třídě by úkoly neměly trvat denně déle než asi dvacet minut až půl hodiny. K tomu je však ještě třeba připočítat čas na pravidelné čtení.

Co když to dítě za uvedenou dobu prostě nestihne?

Jestli se s prvňákem do školy připravujete každý den jednu nebo dvě hodiny, je na místě něco změnit.
Nejprve je dobré uvědomit si, zda dítě skutečně celou danou dobu věnuje úkolům. Některé děti od úkolů stále odbíhají (napít se, vyčůrat se, pak se nutně musejí podívat z okna, pak dostanou hlad atd.). To vše je vytrhuje ze soustředění. Někdy tím také dítě zkouší, kolik toho rodič vydrží, co všechno mu ještě povolí. Proto je dobře dítě před úkoly poslat vyčůrat a napít. Pak už by dítě od stolu nemělo odcházet. Rodič by měl dohlížet na to, aby se prvňáček opravdu zabýval úkolem. Na výzvy k jiné činnosti by neměl reagovat, pouze dítě upozornit, že si tak zbytečně protahuje dobu psaní úkolu.
Čím dřív bude úkol hotov, tím dřív bude moci dítě za kamarády či dělat to, co bude chtít.

Chcete po dítěti, aby úkoly psalo nejprve nanečisto?

Většinou to není potřeba. Pokud ano, tak maximálně jednou a pak již úkol přepsat načisto. Určitě není dobré stále dokola přepisovat nepovedený úkol. Pro některé děti, které mají problémy se psaním, to může být i kontraproduktivní. Každý další úkol bude napsaný hůř.
Možná provádíte přípravu do školy ve špatnou dobu, dítě je unavené a tolik se nesoustředí.
Pro některé děti je lepší rozdělit dobu na úkoly a přípravu do školy do kratších úseků (třeba po deseti minutách) během celého odpoledne. Mezitím si dítě odpočine.
Možná dítě potřebuje ve škole jen víc času na rozjezd. Možná si jen musí zvyknout na pravidelné psaní domácích úkolů. Pak mu to půjde lépe.
Možná máte na svého školáka moc vysoké nároky. Dítě nemusí být za každou cenu premiant, jestli by kvůli tomu mělo trávit všechna odpoledne
nad učením. Raději se smiřte s horšími známkami. Školní výsledky jsou sice důležité, ale spokojené veselé dítě, které má čas na své zájmy, je ještě důležitější. Když dítě přemírou domácí přípravy zahltíte, tak si vytvoří negativní vztah ke škole a školní výsledky budou ještě horší.
Pokud máte pocit, že domácí příprava opravdu trvá dítěti neúměrně dlouho a stejně nemá žádoucí efekt, bylo by dobré se zajít poradit např.
do pedagogicko-psychologické poradny.
Tam by vám měli pomoci zjistit, jestli se dítě připravuje na školu efektivně, co by se dalo dělat jinak. Někdy stačí změnit drobnost a přinese to překvapující výsledky. Může se také stát, že dítě ještě není na školu zralé. Možná by byl vhodný dodatečný odklad školní docházky, možná by prospěla vyrovnávací třída, možná by dítěti bylo lépe ve specializované škole.

Je k úspěšnému učení potřebná pravidelnost?

Když se s dítětem budete každý den dohadovat, jestli se dnes bude učit nebo ne, ztratíte tím hodně času a energie. Nejlepší je, když se dítě připravuje na školu každý den. Pak na přípravu stačí mnohem méně času. Pokud si prvňáček zvykne, že se doma každý den chvilku čte a chvilku píše, bude mu to připadat časem úplně samozřejmé.

Pomozte dítěti najít takový způsob učení, který mu nejvíc vyhovuje

Ve vyšších třídách si děti doma budou nejen psát úkoly, ale budou se muset do školy i něco naučit. Je dobře, když rodiče pomohou dítěti zjistit, jakým způsobem si látku nejlépe zapamatuje, a naučí ho ten jeho optimální styl učení používat. Někdo je spíše vizuální typ, někdo spíše sluchový. Některý školák si poznatky nejlépe zapamatuje, když si látku čte ze sešitu či učebnice. Jinému víc vyhovuje, když probírané učivo slyší, např. když mu ho rodič předčítá či si jej pouští nahrané na kazetě. Pro jiného je optimální, když si látku přepisuje. Pokud se bude dítě učit efektivně, nezabere mu to tolik času. Nebude mít pocit, že se učí celé hodiny a zbytečně.

Nečekejte, že budou děti psát domácí úkoly nebo se doma učit s chutí

Většinou se dětem do psaní úkolů nechce. Není divu, psaní úkolů i učení obvykle nebývá moc velká zábava. Je to spíš dřina a rutina. Navíc je to hodně podobné tomu, co děti dělaly celé dopoledne ve škole. Děti potřebují střídat činnosti. Úkolům a učení se školáci věnují většinou proto, že musí, ne dobrovolně.
Dětem chybí přesah do budoucna, který máme my dospělí. Nám se často také nechce do práce nebo dodělávat nějaké pracovní resty doma. Ale víme, že kdybychom to neudělali, čekají nás v práci nepříjemnosti a nejspíš i nějaký postih. Proto zapojíme vůli a práci uděláme. Děti žijí hlavně přítomností. Zítřejší potíže ve škole kvůli chybějícímu úkolu jsou ještě velmi daleko, kdežto chuť jít s kamarádem ven či dívat se na něco v televizi nebo hrát Playstation je hodně silná. Školáci jsou ještě malí na to, aby chápali nutnost procvičování probírané látky kvůli upevnění učiva v dlouhodobé paměti.
Proto se na děti nezlobte, když se jim nechce psát úkoly či se učit. Je to přirozené a normální.
Stačí, že si děti úkoly napíšou, nemusejí je psát rády. Navíc když budete dopředu počítat s tím, že se dětem do domácí přípravy nechce, můžete být už jen příjemně překvapeni.

Pochvalte dítě

Oceňte dítě za to, že domácí příprava do školy probíhá bez zádrhelů nebo že v ní došlo proti dřívějšku k patrnému zlepšení. Domácí příprava do školy je důležitá zejména ve vyšších ročnících. Pokud si k ní dítě nevytvoří negativní vztah, je to dobrý základ pro další roky. Zkuste svého prvňáčka občas motivovat různými úplatami - např. „hned, jak si napíšeš úkoly, tak vyrazíme do bazénu", „upeču ti lívance", „zahrajeme si spolu karty" atp., podle toho, co vaše dítě naladí a potěší.

Dítě by mělo vidět smysl toho, co se učí

Dítě by se mělo učit nejen kvůli zkoušení ve škole. Mělo by vědět, jakým způsobem využije osvojené poznatky v běžném životě. Někteří učitelé jsou šikovní a dítě chápe potřebnost daného předmětu, už když ho učitel vykládá. Jiným učitelům se to tolik nedaří.
Pak by měli i rodiče zkusit dítěti ukázat, k čemu všemu se dají právě naučené věci použít. Žádné učení není zbytečné. Přinejmenším trénujeme mozek
a schopnost učit se, kterou pak můžeme použít v oblasti pro nás důležité. Rodiče by neměli shazovat smysl domácích úkolů či látky, kterou se dítě právě snaží naučit. Když řeknete potomkovi: „je to k ničemu", dítěti se to pak mnohem hůř učí. Má pocit, že jen ztrácí čas.

Co když se učení doma nedaří? Je vhodné najmout si někoho na doučování?

Najmout si někoho na doučování je určitě dobrý nápad. Doučující není tak citově angažovaný jako rodiče, tudíž se ho tolik nedotýkají selhání dítěte.
Do učení s dítětem se mu nepromítá, co dítě včera rozbilo a že ještě nevyneslo koš a neuklidilo si v pokojíčku. Má jiný pohled na věc, jiný přístup.
Protože je to placená práce, bude nejspíš trpělivější a klidnější než rodiče. Napadnou ho jiné strategie, jak se s dítětem učit.
Ale chce to hledat někoho, s kým si dítě bude rozumět a koho bude respektovat, ne z koho si bude dělat legraci. Některému dítěti bude vyhovovat
spíš mladý akční student, jinému starší klidná a trpělivá paní.

Zdroj: www.azrodina.cz

Tisk

Rubriky: První krok do opravdické školyPočet zobrazení: 2384

Tagy:

Miluše MálkováMiluše Málková

Další příspěvky od Miluše Málková

Kontaktovat autora

Kontaktovat autora článku

x