Metodický materiál ČŠI – Zastupování dítěte, žáka ve věcech týkajících se vzdělávání

Česká školní inspekce zveřejnila na svých stránkách metodický materiál, který má sloužit ředitelům škol při jednání se zákonnými zástupci dětí a žáků. Týká se to především věcí souvisejících s podáním žádostí a přijímacím řízením na jednotlivé druhy škol. Zákonný postup při řízení o žádosti lze nalézt také v § 44 – 45 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Zastupování dítěte, žáka ve věcech týkajících se vzdělávání

V § 17 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je zavedena legislativní zkratka „zákonný zástupce“ pro osoby, které jsou v souladu se zvláštním právním předpisem, nebo s rozhodnutím soudu oprávněny jednat za dítě nebo nezletilého žáka. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zná vedle rodičů i další osoby, které jsou oprávněny jednat za nezletilého.

Rodiče

Rodiče zastupují dítě, resp. žáka v jednání se školou nebo školským zařízením z titulu rodičovské odpovědnosti definované v § 858 občanského zákoníku. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. Při výkonu rodičovské odpovědnosti se musí rodiče řídit zájmem dítěte.

Rodiče dítěte jsou ze zákona zákonnými zástupci, pokud jejich rodičovskou odpovědnost soud nějakým způsobem neomezil, nebo je rodičovské odpovědnosti nezbavil. V jednání vůči škole, školskému zařízení postačí projevení vůle alespoň jednoho z nich. Ředitel školy předpokládá, že jsou ve shodě, pokud mu není znám opak. Pokud si jejich jednání odporují, nepřihlíží se k projevu vůle žádného z nich a rozhoduje soud.

Zastupování na základě plné moci

Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení (§ 894 občanského zákoníku). Platná právní úprava tedy umožňuje, aby zákonný zástupce udělil jinému plnou moc k jednání ve věcech vzdělávání dítěte nebo žáka; udělení plné moci ovšem nesmí odporovat smyslu institutu rodičovské odpovědnosti. Plná moc (§ 441 a násl. občanského zákoníku) může sloužit zákonnému zástupci k překlenutí období, kdy se nebude moci osobně postarat o potřebnou komunikaci ve věcech vzdělávání dítěte. Je však limitována institutem rodičovské odpovědnosti, který alespoň v části, a to ve věcech zásadní důležitosti pro dítě, předpokládá osobní výkon nebo alespoň osobní rozhodování rodiče.

Zákonný zástupce tedy nemůže zmocnit třetí osobu generální plnou mocí k rozhodování a zastupování dítěte ve všech záležitostech. Takováto plná moc by byla neplatná. V plné moci musí být výslovně uveden předmět plné moci např. k jednání se školou, k informování o prospěchu, omlouvání, uvolňování a vyzvedávání ze školy, atd. V těchto případech se nejedná o rozhodování o podstatných náležitostech.

Za věci zásadně důležité pro dítě je možné považovat např. žádost o přestup, převedení žáka do jiného vzdělávacího programu, změnu oboru vzdělávání, přerušení vzdělávání, opakování ročníku, žádost o odklad, žádost o přijetí ke vzdělávání atd. V takovýchto záležitostech musí žáka zastupovat zákonný zástupce osobně. Ve výjimečných případech (např. zdravotní indispozice zákonného zástupce) je možné i v podstatných náležitostech zastupování na základě plné moci ke konkrétnímu úkonu, již jejím udělením rozhodl o této podstatné věci (např. podpis přihlášky na konkrétní střední školu). Plná moc je dána pouze pro faktické vykonání úkonu.

Plná moc ke konkrétnímu úkonu nemusí být ověřená, pokud zákon k tomuto úkonu nevyžaduje ověřený podpis. V oblasti školské legislativy v podstatě ve všech záležitostech stačí plná moc bez ověřeného podpisu.

Další osoby, které zastupují dítě na základě rozhodnutí soudu

Osvojitel

Osvojení nebo také adopce je jednou z forem náhradní rodinné péče. Osvojitel přijímá dítě za vlastní, vzniká jím příbuzenský vztah se všemi důsledky včetně zápisu do matriky a změny jména. Osvojitelé mají podle § 832 občanského zákoníku rodičovskou odpovědnost, a to včetně vyživovací povinnosti. Jedná se o nahrazení přirozeného biologického rodičovství právním.

O osvojení rozhoduje soud. Osvojením vstupuje osvojitel plně do práv rodiče včetně zastupování dítěte v rámci školské legislativy jako zákonný zástupce, tedy platí pro něj vše výše uvedené, jako u zákonného zástupce.

Opatrovník

Soud jmenuje dítěti opatrovníka k ochraně jeho zájmů, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu.

Opatrovníka jmenuje soud, současně určí rozsah opatrovníkových práv a povinností. Opatrovník zastupuje dítě v jeho zájmu v rozsahu práv a povinností určených soudem. Může být určen tzv. veřejný opatrovník např. orgán sociálně-právní ochrany dětí. Opatrovník rozhoduje a zastupuje dítě často v podstatných záležitostech.

Poručník

Poručenství (§ 928 – 942 občanského zákoníku, není-li žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka. Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost.

Kromě případů, kdy rodiče zemřeli, byli prohlášeni za mrtvé, nejsou známi (např. u dětí, které byly odloženy do babyboxu) či jsou sami nezletilí, jde o případy, kdy byli oba rodiče soudně zcela zbaveni rodičovské odpovědnosti nebo jim byl její výkon omezen nebo pozastaven.

Poručník je jmenován vždy soudem, a to přednostně z řad příbuzných či jiných osob blízkých, ledaže je to v rozporu se zájmy dítěte. Před jmenováním vhodné osoby vykonává poručenství jako veřejný poručník orgán sociálně-právní ochrany dětí, konkrétně obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Nemůže-li o dítě osobě pečovat zákonný zástupce ani poručník, přichází do úvahy pěstounství.

Pěstoun

Pěstounství (§ 958 – 970 občanského zákoníku) je další formou náhradní rodinné péče. O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. Rodiče i nadále vůči dítěti plní povinnosti a práva vyplývající z jejich rodičovské odpovědnosti, s výjimkou těch, které zákon stanoví pěstounovi. Mají k dítěti stále vyživovací povinnost a dítěti také zůstává příjmení rodičů, pokud nedají souhlas s propůjčením jména pěstounů dítěti (na žádost). Na rozdíl od poručníka však pěstoun musí vždy o dítě osobně pečovat. Pěstoun musí umožnit styk rodičů s dítětem.

Pěstoun rozhoduje pouze o běžných věcech a v těchto záležitostech dítě zastupuje. V podstatných náležitostech (viz výklad k zákonnému zástupci) rozhodují a zastupují dítě rodiče popř. soudem určený opatrovník.

Zdroj: www.csicr.cz/getattachment/a0b29c7b-de5e-4484-8bd9-e3d43630d5d4