Představuje se úspěšná olympionička Elena Musilová

Septimánka orlickoústeckého gymnázia letos vyhrála v celostátním kole olympiády ve francouzském jazyce, v německé olympiádě skončila na pátém místě. Se svými počátky, úspěchy, vztahem k jazyku a dalšími plány nás seznámí ve svém příspěvku sama. (Přikládám fotku z nedávného školního kola německé olympiády, Elena sice skvěle mluví, ale nerada se fotí.)

Mgr. Pavel Holásek
 

Dobrý den, jmenuji se Elena Musilová a jsem osmnáctiletá žákyně sedmého ročníku Gymnázia v Ústí nad Orlicí.

Již od dětství jsem se zajímala o cizí jazyky, zajímalo mě, jak fungují a jestli jsou odvozené z češtiny. Tento zájem ve mně později vzbudil zvědavost, která mě přivedla k účasti v jazykových olympiádách (francouzština a němčina). Za svůj dosavadní největší úspěch považuji dvojnásobné vítězství ve finále národní olympiády z francouzštiny, dále jsem se čtyřikrát zúčastnila republikového finále z němčiny. V běžném hovoru se domluvím také anglicky, rusky, italsky, španělsky a pobírám základy čínštiny (ta je hodně specifická v odlišné struktuře – znak = slovo).

Po mé první výhře národního kola olympiády ve francouzštině jsem dostala možnost zúčastnit se jazykového pobytu ve Vichy, kde jsem se věnovala nejen jazyku, ale poznala jsem i francouzskou kulturu. Použití jazyka pro úplně běžné situace v životě považuji za nejdůležitější způsob, jak se jazyk naučit – např. doptat se místních, jak se dostat autobusem na druhý okraj města, je v Německu vcelku zážitek. Nejvíce si na jazykových olympiádách cením možnosti navázat kontakt s dalšími nadšenými polygloty (například ve Vichy jsem poznala své nejlepší kamarády).

V současné době se mé jazykové schopnosti prolínají s mezinárodními aktivitami – účastním se například Evropského parlamentu mládeže (EYP), mám možnost stáže v kanceláři německé nadace, rovněž studuji v prvním semestru práva na německé dálkové univerzitě a dále se připravuji na AP zkoušku z Macroeconomics.

Ráda bych vám ve zkratce představila můj způsob učení: zaměřuji se na přirozenou asimilaci jazyka. To znamená, že se snažím co nejvíce číst, poslouchat a mluvit v daném jazyce, ačkoliv to na začátku může být složité až odrazující, pokud nerozumíme všemu. Osvědčilo se mi například přenastavení mobilu a dalších zařízení do cizího jazyka (což občas trápí mé bližní), dále sledování cizojazyčných programů či podcastů. Je potřeba vytrvat, s každým ovládnutým jazykem se vše stává snazší. Snažím se příliš nezaměřovat na gramatiku, protože podle mé zkušenosti se člověk bojí mluvit, aby neudělal gramatickou chybu, což vede ke zbytečným blokům. Jak moje zkušenost ukazuje, je potřeba se gramatiku učit postupně a přirozeně (čtením, posloucháním), ne se učit nazpamět’. 

A mé plány do budoucnosti? Velice mě láká možnost studovat v cizím jazyce, proto bych ráda studovala v nějaké frankofonní nebo germanofonní zemi. Ráda bych si zvolila obor, kde bych mohla využít analytické a logické myšlení a samozřejmě práci s jazykem, určitou představu o svém budoucím zaměření již mám, ale je přede mnou ještě dlouhá cesta.

V závěru bych velmi ráda poděkovala paní Mgr. Kaucové, paní Mgr. Křížové a paní Mgr. Peškové, které mě na mé „olympijské“ cestě doprovázely. Také si velmi cením podpory školy, která mi z hlediska časové organizace studia vychází velmi vstříc.