Radní Josef Kozel má na paměti radu: „Nebát se práce rukama!“

Loni na podzim se stal Josef Kozel na základě výsledku voleb do zastupitelstva Pardubického kraje novým radním zodpovědným za oblast školství. Na jeho profesní vizitce mimo jiné stojí, že v posledních šesti letech vykonává funkci starosty Heřmanova Městce a že má bohaté zkušenosti také ze sportovního prostředí, neboť zastával pozici předsedy Českomoravského svazu hokejbalu. Ačkoliv jeho priority byly po nástupu nepochybně jiné, většinu času mu stále zabírá řešení dopadů koronavirové pandemie na krajské školství. Organizátorům TECHNOhrátek však odpověděl na otázky týkající se tohoto projektu.

„Děti patří do škol, stejně jako pedagogové. Školství není jen vzdělávání konkrétních předmětů, je to sociální a společenský vývoj nových generací, které v budoucnu naši zemi potáhnou. Má pro společnost zásadní význam a musí si udržet výuku v osobním kontaktu a kolektivech. Přes monitor a mikrofon je to jen náhražka na omezenou a nezbytně nutnou dobu.“

Jak vnímáte projekt TECHNOhrátky a jeho přínos pro střední školy Pardubického kraje?

„Jednoduše řečeno jako jeden z pokladů Pardubického kraje ve školství. Spolupráce základního a středního školství by měla být co nejpřirozenější pro růst nových generací a příběh TECHNOhrátek už roky ukazuje, že tudy je správně jít. A jsem velmi rád, že tento projekt má podporu dlouhodobě i v rámci rozhodování kraje a jeho nezbytném finančním zapojení.“

Loňský ročník se kvůli pandemii nemoci Covid-19 nedokončil a ani letos se zatím do lavic nevrátili studenti středních škol a žáci vyšších ročníků základních škol. Věříte, že se v dalším průběhu roku podaří projekt realizovat?

„Covid-19 napáchal – a ještě do budoucna napáchá – řadu škod. Omezení TECHNOhrátek a jim podobných projektů ubralo velice moc. Po celou dobu jsme s odborem školství dělali maximum proto, aby se v roce 2021 TECHNOhrátky uskutečnily. Byť je jasné, že se musí na jejich organizaci zareagovat podle vývoje aktuální situace. Jsem však optimista. Věřím, že i tak proběhnou dobře a že naopak získají nové příznivce.“

Jaké máte osobní zkušenosti s technickými obory, technikou nebo kutilstvím?

„Pokud je myšleno školství, tak jsem gymnaziální student. Pokračoval jsem poté směrem k volnočasové pedagogice a počítačům. Přesto se bytostně držím všeho, co si kutilsky mohu doma udělat sám. Má žena mne až podezírá, že jsem skrytým sběratelem různého nářadí a nástrojů… Profesně jsem prošel i Transportou Chrudim, kde celý život pracoval můj otec, a tak mi od dětství dal jasný dar: Neboj se práce rukama. A já jsem za tuto zkušenost rád. Myslím, že k řemeslům a technickým oborům obecně by měla společnost stále více a více hledat cestu. Chybí nám to.“