Kdo studuje, žije déle

Střední délka života významně souvisí s dosaženou úrovní vzdělání.

Vysokoškolsky vzdělaní lidé mají ve srovnání s osobami s nižším stupněm dosaženého vzdělání v průměru nejdelší naději dožití (střední délku života). Naopak osoby, které získaly pouze základní vzdělání, mají střední délku života nejkratší. Samotné vzdělání přitom nelze chápat jako přímou příčinu těchto rozdílů, a navíc nepůsobí izolovaně. Spíše představuje charakteristiku zemřelého, kterou lze interpretovat jako tzv. proxy ukazatel širšího socioekonomického postavení jednotlivce.

S vyšším vzděláním bývá zpravidla spojena lepší ekonomická situace, vyšší zdravotní gramotnost, odpovědnější přístup k využívání zdravotní péče i obecně zdravější životní styl. Většinově lze vyšší vzdělání spojit i s méně náročnými profesemi z hlediska zdravotního zatížení (práce ve zdravějším, méně rizikovém prostředí). Tyto faktory se mohou odrážet ve vyšší kvalitě života a příznivě ovlivňovat zdravotní stav v průběhu celého životního cyklu. Naproti tomu nižší úroveň vzdělání bývá často spojena s méně příznivými socioekonomickými podmínkami, fyzicky náročnějším zaměstnáním v horším prostředí, vyšší mírou zdravotních rizik i rizikovějším chováním v rámci životního stylu a také omezenějším přístupem ke zdrojům (informace, finance apod.), které vlastní zdraví podporují. Rozdíly v naději dožití tak nelze redukovat pouze na samotné vzdělání, ale je nutné je vnímat jako výsledek komplexního působení sociálních, ekonomických a behaviorálních faktorů, které jsou se vzděláním úzce provázány.

JAK SE ZJIŠŤUJE VZDĚLÁNÍ ZEMŘELÝCH
Pro hodnocení rozdílů v úmrtnosti obyvatel podle je jich vzdělání je třeba mít k dispozici jak údaje o vzdělání zemřelých osob, tak o vzdělanostní struktuře obyvatel (exponované populace). Data o složení obyvatel Česka podle vzdělání se plošně získávají pouze při sčítání lidu, které se koná jednou za deset let, přičemž až do sčítání 2011 se údaj zjišťoval pouze na základě vlastního sdělení ve sčítacím formuláři. Při posled ním populačním cenzu v roce 2021 byla v případě neuvedení dosažené úrovně vzdělání do dotazníku nově využita také data MŠMT (údaje ze školských matrik a matriky vysokoškolských studentů od roku 2011) a údaje z evidence uchazečů a zájemců o za městnání MPSV. Nezjištěné vzdělání zůstalo v úhrnu u 6 % obyvatel.

V případě úmrtí osoby se údaj o nejvyšším dosaženém vzdělání sbíral až do roku 2023 u všech zemřelých prostřednictvím statistického hlášení o úmrtí. Nevyplněnost této charakteristiky však od druhé poloviny nultých let strmě rostla, což ještě v roce 2013 podpořilo zavedení nového Listu o prohlídce zemřelého (LPZ), který slouží jako podklad matričním úřadům pro vyplnění statistického hlášení o úmrtí a zápis do evidence obyvatel. V roce 2023 dosáhl podíl nezjištěného údaje o vzdělání zemřelé osoby ve věku 15 a více let až 84 %, přičemž obecně lze považovat za vysoké riziko zkreslení údaje pro analýzu již neúplnost mezi 20 až 30 %. Ovšem pod 30 % nezjištěného vzdělání mezi zemřelými bylo u nás naposledy zaznamenáno v roce 2009.

Rozdíly v úmrtnosti podle vzdělání tak bylo možné spolehlivě hodnotit naposledy kolem pře lomu 20. a 21. století, s vyšší mírou nejistoty pak ještě kolem roku 2011, resp. spíše před ním (s využitím dat ze sčítání 2011 o struktuře obyvatel podle vzdělání). Zásadní změnu přinesl zákon o sčítání lidu 2021, který umožnil pro další využití v popu lační statistice uchovat individuální data o nejvyšším ukončeném vzdělání (spolu s údaji o obvyklém pobytu v rozhodný okamžik a obvyklém pobytu v době narození) včetně nezbytných identifikátorů osob. Kombinací základních demografických informací o obyvatelích ze základního registru, vzdělání zjištěného při sčítání lidu 2021 a datových zdrojů MŠMT (a Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání) a MPSV byla v rámci práce odboru statistiky obyvatelstva ČSÚ nově zpracována pohlavněvěková struk tura osob vedených v základním registru obyvatel podle nejvyššího dosaženého vzdělání. Konkrétně šlo nejprve o data ke konci roku 2024 a poté o aktualizaci k 31. prosinci 2025. Zatím se však nejedná o plnohodnotná statistická data o populaci Česka, neboť kmen obyvatel ze základního registru neodpovídá definici obyvatelstva používané ČSÚ v běžné demografické statistice.

Informace o úmrtí českých občanů jsou od roku 2024 získávány ze základního registru obyvatel, kde sice údaj o vzdělání není veden, ale ČSÚ jej doplňuje z výše uvedeného zdroje. Pro cizince se nadále využívá statistické hlášení o úmrtí a případně chybějící údaj o vzdělání je následně zjišťován z dat ze sčítání a dalších datových zdrojů.

DATA ZA ROK 2025
Pro prvotní výpočty rozdílů v úmrtnosti obyvatelstva Česka podle vzdělání v členění do čtyř hlavních vzdělanostních kategorií − základní, středoškolské bez maturity, středoškolské s maturitou, vysokoškolské včetně vyššího odborného − byl stav obyvatel „očištěn“ o osoby, které v době sčítání lidu v březnu 2021 nesplňovaly statistickou definici obyvatele (zejména jde o osoby žijící v zahraničí), a upraven na pohlavně věkovou strukturu obyvatel Česka, získanou bilancí obyvatel (oficiální údaje ČSÚ). Podíl obyvatel ve věku 15+ bez údaje o vzdělání dosahoval 9 % ke konci roku 2024 a 8 % ke konci roku 2025. V evidenci zemřelých nebylo v roce 2025 zjištěno vzdělání u necelých 7,5 % případů. Záznamy s nezjištěnými údaji o vzdělání byly pro další zpracování poměrově rozpuštěny do ostatních kategorií ve struktuře obyvatel podle pohlaví a věku se zjištěným vzděláním.

Na základě takto zpracovaných údajů o vzdělání obyvatel pak byly standardní metodikou používanou ČSÚ vypočteny za rok 2025 úmrtnostní tabulky pro jednotlivé vzdělanostní kategorie. Z výše uvedených důvodů je však třeba výsledky považovat spíše za odhady, resp. údaje z nich nelze interpretovat „do slovně“. Při výpočtu byla dále u obyvatel ve věku do 20 let včetně ve všech kategoriích vzdělání uvažována úroveň úmrtnosti celé populace, pro osoby s vysokoškolským vzděláním byla ve věkovém intervalu 21–26 let aplikována úmrtnost osob se středoškolským vzděláním s maturitou.

NEJVĚTŠÍ ROZDÍL JE SKORO 14 LET ŽIVOTA
V roce 2025 dosahovala naděje dožití při narození pro všechny muže bez ohledu na jejich vzdělání 77,5 roku, pro ženy 83,2 roku. U obou pohlaví se potvrdila všeobecně známá souvislost mezi stupněm dosaženého vzdělání a střední délkou života, přičemž větší rozdíly se vyskytují u mužů. Nejvíce se vymykají muži s dosaženým pouze základním vzděláním, jejichž na děje dožití při narození (68,7 roku) byla o 8,8 roku nižší než průměr pro celou mužskou populaci. Oproti vysokoškolsky vzdělaným mužům s nadějí dožití 82,5 roku byla nižší dokonce o 13,8 roku. Středoškoláci bez maturity měli naději dožití také podprůměrnou (75,9), avšak jen o 1,6 roku. Středoškoláci s maturitou naopak o 2,1 roku nadprůměrnou (79,6).

U žen jsou rozdíly v úmrtnosti podle vzdělání méně výrazné, přesto také podstatné. Ženy se základ ním vzděláním měly naději dožití 77,9 roku, což je o 5,3 roku méně než průměr za všechny ženy a o 8,6 roku méně, než měly vysokoškolsky vzdělané ženy (86,5). Naděje dožití pro ženy se středoškolským vzděláním bez maturity (82,4) byla od průměrné hodnoty nižší o 0,8 roku, ženy s maturitou již měly naději dožití nadprůměrnou (84,7) o 1,5 roku. Ženy vysokoškolačky pak mohly očekávat střední délku života o 3,3 roku delší, než činila průměrná hodnota pro celou populaci žen.

Výsledky tak pro obě pohlaví ukazují, že už jen získáním středoškolského vzdělání bez maturity se naděje dožití významně prodlužuje. Druhé největší prodloužení je spojeno s dosažením o jeden stupeň vyššího vzdělání, tedy středoškolského s maturitou. Nejmenší rozdíl v naději dožití při narození mezi osobami dvou po sobě jdoucích vzdělanostních stupňů je mezi středoškoláky s maturitou a osobami s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzdělá ním. Stále je však nezanedbatelný: na vysokoškolsky vzdělaného muže ztrácejí středoškoláci s maturitou ještě téměř tři roky, u žen pak hendikep dosahuje necelých dvou let.

ROZDÍLY JSOU PATRNÉ VE VŠECH VĚKOVÝCH KATEGORIÍCH
Osoby s nižším než vysokoškolským vzděláním mají vyšší úmrtnost ve všech fázích dospělého života. Patrné je to už v mladém věku (20−25 let), přičemž největší relativní rozdíly v míře úmrtnosti se v případě mužů vyskytují ve věkovém rozpětí 30–64 let, u žen ve věkovém intervalu 25–64 let. Od přibližně 50. roku věku se celkové rozdíly v míře úmrtnosti postupně snižují, v nejvyšším věku jsou již poměrně malé.

Srovnání měr úmrtnosti obyvatel se základním a vysokoškolským vzděláním ukazuje, že muži ve věku 30–64 let se základním vzděláním měli v roce 2025 míru úmrtnosti 6–9krát vyšší než muži s nejvyšším vzděláním (největší rozdíl platil pro úmrtnost 35–44letých), u žen šlo o 4−6násobek (s největším rozdílem u 25–44letých). Vysoká, skoro 5násobná, nadúmrtnost osob se základním vzděláním platí ještě pro 65−69leté muže. Ve věkovém intervalu 70−84letých mužů a 65–84letých žen dosahuje nadúmrtnost oproti vysokoškolákům 2−3násobku, přičemž s věkem postupně klesá. Ve věku 85 a více let byla míra úmrtnosti osob se základním vzděláním oproti míře úmrtnosti obyvatel s nejvyšším vzděláním 1,3násobná u mužů a 1,5násobná u žen.

Na rozdíly ve výši naděje dožití při narození má však největší vliv úmrtnost ve věkovém intervalu, kdy lidé umírají nejčastěji. U mužů nižších vzdělanostních stupňů oproti vysokoškolákům tvoří polo vinu rozdílu naděje dožití při narození jejich vyšší úmrtnost ve věku 55–74 let. Dále pak platí, že čím nižšího stupně vzdělání muž dosáhl, tím větší vliv na jeho kratší očekávanou délku života má i úmrtnost ve věku pod 55 let. U žen způsobuje největší ztrátu oproti naději dožití vysokoškolaček vyšší úmrtnost žen 70letých a starších, s výjimkou žen se základním vzděláním. Těm střední délku života nejvíce zkracuje jejich vyšší úmrtnost ve věku 55–79 let.

SROVNÁNÍ S MINULOSTÍ
Výsledky rozdílů v úmrtnosti podle dosaženého vzdělání za rok 2025 jsou podobné údajům z roku 2001 (dle výpočtů K. Zemana prezentovaných v časopise Demografie v roce 2006), s výjimkou výraznějšího odlišení úmrtnosti žen se základním vzděláním v roce 2025. To lze vysvětlit zejména zásadní změnou ve struktuře zemřelých žen podle vzdělání za uplynulé čtvrtstoletí. Postupem času totiž stále více žen dosahovalo vyššího vzdělání, což se později projevilo i v nárůstu podílu více vzdělaných žen mezi zemřelými. V roce 2001 mělo zhruba 60 % zemřelých žen pouze základní vzdělání, takže bychom mezi nimi jistě našli mnohem více různých životních stylů než v roce 2025, kdy tuto úroveň vzdělání mělo už jen 30 % zemřelých žen.

Celková naděje dožití při narození se mezi lety 2001 a 2025 prodloužila o 6 % (ženy) až 7 % (muži), resp. o 5,5 a 4,7 roku. U žen se základním vzděláním ovšem došlo k prodloužení pouze o 1 % (0,7 roku). Pro muže se základním vzděláním se naopak na děje dožití prodloužila nejvíce, skoro o 8 % (téměř o 5 roků). Zlepšení u ostatních vzdělanostních kategorií dosáhlo 4 až 5 % u obou pohlaví, přičemž nej menší bylo u vysokoškolsky vzdělaných mužů i žen.

Navazující článek, který bude zveřejněn v jednom z následujících vydání časopisu STATISTIKA&MY, se zaměří na rozdíly v úmrtnosti jednotlivých vzdělanostních kategorií podle příčin smrti.

Zdroj: ČSÚ časopis Statistika a My 09-2026