Příprava na 1. školní den

Pokud je rodičům líto posledních dnů prázdnin a přijedou v neděli navečer, bude začátek školy ve vzpomínce spojen nejspíš se spěchem a zmatkem. Spolu s přirozenou dávkou stresu z velké změny se ta troška volna může někdy vymstít.
První den školy totiž neoddiskutovatelně velkou životní změnou je.

Ve školce se leccos dělat mělo, ale v zásadě se nic nestalo, když se úkol nesplnil – ve škole je to úplně jinak.
Přestože pobyt ve škole se obvykle během prvního týdne jen pozvolna prodlužuje, klade i tak velké nároky na schopnosti dítěte se přizpůsobovat novému prostředí, spolužákům, které předtím neznalo, paní učitelce a jejím pokynům.
Start do nové životní etapy by měl být, pokud možno, podbarven spíš zvědavostí a pocitem vlastní důležitosti než strachem a nejistotou.

Klidná příprava prvního dne a odpolední malá rodinná oslava pomůže často i rodičům – školy se někdy obávají víc než dítě.

Po začátku školního roku se u logopeda objevují častěji než jindy děti s projevy koktavosti, dětští lékaři řeší nevysvětlitelné horečky či žaludeční nevolnosti, které zázračně mizí s blížícím se víkendem, psychologům přibývá práce
s poruchami spánku. Jde většinou o děti spíše labilnější, citlivé – reagují tak na změny, které neumějí zvládnout.

Příčinou může být i přetížení – perfektní domácí úkol předem dlouze nacvičovaný nanečisto, často s křikem a lamentováním, to není pro dítě zrovna záviděníhodná situace. A to nemluvím o početné řadě tzv. „zájmových kroužků“,
které dítě ne vždy zajímají, ale rodiče je vybrali, protože „doba si to žádá“, jak to formuloval jeden tatínek.

V součtu hodin, trávených ve škole, nad úkoly a v kroužcích tak sedmileté dítě dosahuje často plné osmihodinové pracovní doby, někdy i s přesčasy…

Pokud se situace rychle nevrátí k normálu a koktavost, problémy se spánkem, tiky a další změny během září nemizí, nebo se dokonce zhoršují, vyhledejte odbornou konzultaci. Objektivní rozbor situace může rychle odhalit příčinu
a lze pak navrhnout individuálně nejvhodnější opatření.

Dnešní školní výuka je i při velmi vstřícném přístupu učitelky poměrně náročná a mezi dětmi jsou během první třídy ještě veliké rozdíly ve schopnosti
se vědomě učit. To, že začátek školy je pro některé dítě klopotný a pro jiné velmi úspěšný, nemusí vůbec nic vypovídat o jejich dalším vývoji.

Pomalejší dítě může postupně „nabírat rychlost“, zatímco křivka dítěte veleúspěšného se může pozvolna zmírňovat. Je proto na nás dospělých, abychom si srovnali v hlavě, zda chceme mít doma dítě úspěšné, ale přetížené, které nemá čas
na spontánní hru, nebo dítě spokojené, které sice nepodává špičkové výkony na všech frontách, ale udrželo si i přes řadu povinností svou hravost a zvědavost.

Plnit své povinnosti by dítě samozřejmě mělo, jak nejlépe dovede, a my dospělí bychom měli reagovat spíše na snahu než na výsledek. V první třídě
se totiž zakládá obecný postoj ke vzdělání – bude-li je dítě považovat za něco velmi obtížného, co přináší jen potíže a problémy, může se to vymstít v budoucnosti.

 Zdroj: www.azrodina.cz