V ČR se vzdělává polovina zaměstnanců

Snaha udržet si nebo zlepšit svou pracovní pozici či rozšířit si znalosti vede stále vyšší počet lidí k získávání dalších znalostí a dovedností. Potvrdily to výsledky šetření o vzdělávání dospělých AES (Adult Education Survey), které minulý měsíc zveřejnil v rozšířené verzi Český statistický úřad.

Vzdělávací proces si většina z nás patrně nejčastěji spojuje s klasickým školním vzděláním, které v terminologii celoživotního učení označujeme jako formální vzdělávání. To však není vyhrazeno pouze mladším ročníkům. Přestože je zapojení osob z vyšších věkových kategorií do formálního vzdělávání v České republice nízké a představuje pouhá čtyři procenta osob mezi 25 a 64 lety, také u nás existují lidé, kteří se po určité odmlce vracejí zpět do školních lavic. Nejčastěji proto, aby si zvýšili své nejvyšší dosažené vzdělání. Nejvíce z těchto „navrátilců“ usiluje o získání vysokoškolského titulu (32 % se účastnilo bakalářského studia, 26 % magisterského a 14 % doktorského) a zhruba čtvrtina (28 %) studuje za účelem dosažení maturitního vysvědčení. V takovém případě se v naprosté většině jedná o osoby, jejichž dosavadní vzdělání bylo středoškolské bez maturity. Osoby se základním vzděláním se, až na výjimky, do vzdělávacího procesu znovu nezapojují.

Formální vzdělávání

Do formálního vzdělávání znovu vstupují převážně pracující (81 %), resp. zaměstnané osoby (70 %), které své povolání vykonávají nejčastěji v oblasti veřejné správy (42 %), a to v odvětví obrany, vzdělávání a sociální péče. Ve velké míře (66 %) se jedná o jedince zastávající nemanuální pozice vyžadující vysokou kvalifikaci (řídící pracovníci, specialisté, techničtí a odborní pracovníci). Přestože je pro většinu těchto „starších studentů“ někdy těžké sladit studium s pracovním a rodinným životem, s nadstandardní podporou ze strany zaměstnavatele většina z nich počítat nemůže. Pouze 14 % z nich se účastní vzdělávání zcela či převážně během pracovní doby. Finanční podporu od zaměstnavatele, např. ve formě hrazení nákladů spojených se studiem – školné, výdaje za učebnice apod., dostává 12 %.

Neformální vzdělávání

Zatímco pro vzdělávací programy formálního typu je charakteristická delší doba trvání a vyšší požadavky na zapojení účastníků, u neformálního vzdělávání je to jiné. Jsou využívány organizované a institucionalizované vzdělávací aktivity probíhající formou kurzů, školení, soukromých lekcí, workshopů či seminářů. V roce 2011 se v České republice alespoň jedné takové aktivity účastnila téměř třetina (32 %) osob mezi 18 a 69 lety (více na: http://bit.ly/13p7tsH). Přitom účast v nich nebyla napříč všemi socio-demografickými skupinami srovnatelná. Relativně běžná byla mezi lidmi s vyšším odborným či vysokoškolským vzděláním. Více než polovina z nich (56 %) se účastnila neformálního vzdělávání. Mezi středoškoláky byla nižší: 39 % držitelů maturitních vysvědčení a 22 % vyučených. Osoby s nejvyšším základním vzděláním se vzdělávají relativně málo. Alespoň jedné neformální aktivity se účastnil bezmála každý osmý (13 %). Získávání znalostí a dovedností v neformálním vzdělávání souviselo především (78 %) s výkonem povolání účastníků. Nejčastěji se lidé vzdělávali v oblasti cizích jazyků (angličtina převažovala), dále v aktivitách rozvíjejících právní povědomí (13 %), ve znalostech v obchodním styku či v administraci podnikových procesů. Nemalá část (11 %) pracovního neformálního vzdělávání byla věnována teoretické či praktické přípravě na nově zaváděné výrobní technologie či ovládání nových přístrojů a nářadí. Další široká skupina (11 %) se zaměřila na oblast zdravotní a sociální péče. Účast můžu a žen v jednotlivých oborech neformálního vzdělávání zpravidla potvrzuje obvyklé genderové rozdělení pracovních činností. Muži představovali většinu účastníků pracovně orientovaného neformálního vzdělávání souvisejícího s architektonickou či stavební činností (93 %), technickými vědami a technickými obory (87 %) či přepravními službami a spoji (87 %). Ženy se účastnily vzdělávání v oblastech zdravotnictví a sociální péče (79 %), pedagogiky či osobních služeb (76 %). Nadpoloviční zastoupení žen nacházíme též v oblasti obchodu a práva, což je vysvětlitelné obecně vyšším podílem žen mezi pracovníky v administrativě. Pracovně orientované aktivity neformálního vzdělávání jsou ve většině případů podporovány zaměstnavateli. Spoluúčast zaměstnavatele může mít podobu přímého financování či uvolnění zaměstnance v rámci jeho pracovní doby. Sami zaměstnanci investovali do neformálního pracovního vzdělávání spíše omezeně. Hradili celkem 14 % aktivit svého pracovně orientovaného vzdělávání a nejčastěji si platili jazykové vzdělávání. Co se týče neformálního vzdělávání, které přímo nesouvisí s pracovní činností, i zde je jednoznačně nejběžnější oblastí seberealizace osvojování si cizích jazyků. Zdokonalování jazykových schopností byla věnována téměř polovina (42 %) mimopracovně orientovaného neformálního vzdělávání. Na druhém místě se s výrazným odstupem (14 %) umístily vzdělávací aktivity související s uměleckými činnostmi (hra na hudební nástroj, tanec či zpěv). Třetí nejčastější oblast soukromého vzdělávání představovaly kurzy autoškol. Mimopracovní vzdělávání je relativně častým doplňkem formálního vzdělávání u mladších studentů. Alespoň jedné takové aktivity se účastnila čtvrtina (27 %) z nich. Neformální vzdělávání představuje relativně přístupnou cestu k rozvíjení odborných znalostí a dovedností či aktivnímu trávení volného času. Přes širokou paletu nabízených vzdělávacích činností se však nadpoloviční část (61 %) respondentů mezi 25 a 69 lety žádného (tzn. formálního i neformálního) vzdělávání neúčastnila a účastnit nechtěla. Polovina z nich vzdělávání v daném období života nepotřebovala. Zájem o započetí či rozšíření stávajících vzdělávacích aktivit přirozeně roste se stoupajícími stupni formálního vzdělání. Skutečnou příčinou však nemusí být ani tak samotné absolvované vzdělání jako spíše okolnost, že vzdělání pramení z hodnotových orientací účastníků, jejich očekávání a motivací.

Informální učení

Proces učení je relativně složitý a pestrý řetězec nejrůznějších činností. Lidé se nevzdělávají pouze ve školních lavicích či v placených, organizovaných a moderovaných aktivitách. Záměrnou a cílevědomou snahu osvojit si nějakou dovednost či proniknout do určité tematiky nalezneme také v každodenním životě. Samostudium probíhající bez asistence vzdělávacích autorit nazýváme informálním učením. Na rozdíl od předcházejících forem vzdělávání zůstává proces informálního učení relativně stabilní napříč celým životním cyklem. Mladí lidé se učí zejména prostřednictvím počítače a internetu. S rostoucím věkem využívání těchto elektronických médií klesá a je pozvolna nahrazováno tištěnými zdroji. Nejčastějším předmětem samostudia osob mezi 18 a 49 lety jsou opět cizí jazyky. Dále se jejich zájem zaměřuje především na rozšiřování znalostí a dovedností v různých volnočasových aktivitách zahrnujících nejrůznější sportovní činnost, kutilství, vizážistiku, vaření apod. Třetí významná skupina aktivit informálního učení souvisí s uměleckými činnostmi. Osoby mezi 50 a 69 lety se nejčastěji věnují tématům spojeným s oblastí zemědělství a veterinářství. Jedná se především o aktivity související s chovem zvířat, rybařením, pěstováním nejrůznějších plodin. Relativně významně zastoupenou kategorií jsou také aktivity týkající se obsluhy počítačů.

Kde najdete více podrobností o šetření AES 2011 

Daniel Böhm, ČSÚ – odděleni statistiky vzdělavani, zdravotnictvi, kultury a socialniho zabezpečeni