Volba technického vzdělání – role učitelů, nebo rodičů?

Na diskusní příspěvek obchodní ředitelky společnosti Soma Lanškroun Ing. Pavly Kusé (článek z 13. července „Diskuse TECHNOhrátek: Základní školy nenabízejí aktivity, které by žáky zaujaly, říká zaměstnavatel„) na semináři poradců v SOŠ a SOU Lanškroun, zareagovala učitelka Základní školy Králíky Mgr. Iveta Kubíčková, která současně působí jako výchovná poradkyně.

Názor, že za nedostatečný zájem žáků o volbu technických oborů, může základní škola, kategoricky odmítá:

„Tato tématika by měla směřovat spíše na rodiče žáků. Ti především by měli tyto argumenty slyšet. Není vina učitelů, jaké jsou děti, ani to, že nemají příliš zájem o technické vzdělání. To je podle mého názoru opravdu záležitost rodičů.

Jako učitelé se zúčastňujeme nejrůznějších seminářů a akcí, jezdíme na burzy škol a děláme skutečně maximum, abychom žákům předali co nejvíc informací. Nemáme však takovou sílu, abychom dokázali zásadně ovlivnit myšlení dětí. Konečné rozhodnutí o výběru jejich další specializace připadá v drtivé většině na jejich rodiče. Je-li táta traktorista, tak je vysoká pravděpodobnost, že si tuto profesi vybere také jeho syn, a skutečnost, že ho přesvědčíme jinak, je malá.“

Následná reakce Ing. Pavly Kusé však byla stejně nekompromisní:

„Problém je v tom, že základní školy tomu chlapci nedokáží nabídnout něco, kde by se dostal k technické činnosti, která by ho zaujala. Třeba formou konkrétního kroužku, které dříve bývaly ve školách běžné. Existuje jich přece široké spektrum. Pak je možné říci rodičům, že kluk je v tomto oboru šikovný a hodil by se na něj.

Iniciátorem založení těchto kroužků však nemohou být rodiče, ale školy. Jenže tato iniciativa nepřichází. Je alibistické slyšet od učitelů, že tohle je role rodičů, a stejně tak alibistické od rodičů, že za to může škola. Je však třeba oslovit firmy ve spádové oblasti, projevit zájem a připravit rozpočet. Ze strany učitelů je to samozřejmě čas navíc a měl by být zaplacen. Jsem přesvědčena, že většina zaměstnavatelů tyto aktivity všestranně podpoří. Otázka je, zda se současným stavem  chceme něco dělat nebo stále jen konstatovat stejný stav.“