Brankářka fotbalistek FK Pardubice touží po Barceloně i vlastní truhlářské dílně

Na fotbalovém hřišti oranžový dres s číslem 1 na zádech napoví, že je brankářkou ženského klubu FK Pardubice. Hoblík v jejích rukou v truhlářské dílně je zase neklamným znamením, že je také žákyní oboru truhlář na Střední škole gastronomické a technické v Žamberku. Eliška Krejčí z Dolní Dobrouče však má za sebou už dokonce čtyřleté studium oboru výživový poradce. Zanedlouho jednadvacetiletá a mimořádně aktivní dívka spřádá do budoucna odvážné sportovní i profesní plány.

Předpokládá se, že výživový poradce se bude věnovat dalšímu studiu, nebo nastoupí do praxe. Čím to, že u tebe je to jinak?

No, v mém případě je to poněkud komplikovanější. Výživového poradce jsem sice čtyři roky studovala, ale k maturitě už jsem nešla.

Proč? To je přece velká škoda!

Asi ano, mě však ten obor až tolik nebavil a nenaplňoval, navíc jsem si nesedla ani s některými pedagogy. Hlavní bylo poznání, že to není povolání pro mne – já totiž potřebuji spíše akci a pohyb.

To ti truhlařina poskytuje?

Mám moc ráda práci rukama a něco tvořit. Protože střední školu v Žamberku znám, rozhodla jsem se pro ni. Truhlařina mě baví, dřevo je příjemný materiál, má úžasnou kresbu a krásně voní. Cítím, že to je konečně obor pro mne.

Jsi jediná dívka mezi samými chlapci – jak se s tím vyrovnáváš?

Kluci jsou v pohodě a dají se zvládnout. V Dolní Dobrouči jsem s nimi hrála dlouho fotbal, takže vím jak na ně. Myslím, že jsme dobrá parta.

Zvládáš všechny práce jako ostatní?

Zatím jsem v prvním ročníku, takže se do oboru postupně zapracovávám, ale snažím se dělat všechno jako spolužáci. Máme velice dobře vybavenou truhlárnu a také učitelé odborného výcviku jsou fajn a ochotně poradí.

Jak jde dohromady škola a tvoje fotbalová kariéra? Máš za sebou zápasy v nejvyšší ženské soutěži a byla jsi i v nominaci české reprezentace do 23 let…

Pardubice hrají aktuálně II. ligu a v tabulce jsme po podzimní části třetí. V předcházejících letech se nám dařilo udržet I. ligu, ale letos to bohužel nevyšlo. Zejména Sparta, Slavia, Slovácko a Liberec jsou zatím silnější. Školu bez problému zvládám a určitě chci obor truhlář dokončit.

Spojení dívka–truhlářka stejně jako dívka–fotbalistka stále ještě není typické. Co tě přivedlo na hřiště?

Původně jsem začínala s tenisem, ale časem jsem navštěvovala i bratrovy fotbalové tréninky, což mě zaujalo. Stala jsem se hráčkou FK Dolní Dobrouč a pět let nastupovala společně s kluky. Pak už následoval přestup do Pardubic.

Máš i nějaký svůj tajný sen?

Ve fotbalu bych si ráda jednou zachytala v zahraničí – v podstatě kdekoliv, ale nejvíc v FC Barcelona. Pokud jde o budoucí povolání, tak bych po vyučení ráda podnikala ve vlastní truhlářské dílně.

Mimochodem – vzpomeneš si na svůj poslední inkasovaný gól?

Jo, pamatuji si ho dobře. Při utkání v Jihlavě se míč v šestnáctce šťastně odrazil k soupeřce a ta mě zblízka překonala. Pardubice tam však zvítězily 3:1.